Jak jsem začala cvičit...a nepřestala

Dlouhé roky jsem cvičila jen tehdy, když mě něco bolelo. Většinou mě zlobila záda, občas břicho nebo hlava při změně tlaku vzduchu. Jenže scénář byl pokaždé stejný: po pár dnech se záda spravila, tlak vzduhu stoupl, potíže ustoupily – a s nimi i moje odhodlání.

Pak už to byly jen samé výmluvy:

• "Zacvičím si večer." Večer jsem byla moc unavená.
• "Zacvičím si tedy ráno." Ráno jsem nestíhala.
• "Tak odpoledne…" A den utekl. A pak další...

Nový cíl: 21 dnů

Jednoho dne se to ale změnilo. Tentokrát jsem si nedala za cíl mít hned bezbolestné, pružné nebo zpevněné tělo. Můj cíl byl mnohem jednodušší: cvičit 21 dnů v kuse. Jen 15 minut jednoduchého protahování a lehkého posilování denně.

Proč zrovna 21 dnů? Neurověda tvrdí, že lidskému mozku trvá zhruba tři týdny, než si vytvoří novou nervovou dráhu – tedy nový návyk. Po této době začne opakovanou činnost vnímat jako automatickou a začne ji dokonce sám vyžadovat.

Abych posílila svou motivaci, připíchla jsem na ledničku papír s nakreslenou tabulkou. Připsala jsem do ní další členy rodiny, aby se mohli přidat. Byla jsem ale pevně rozhodnutá výzvu dokončit, i kdybych v tom zůstala úplně sama.

Krize přišla podle plánu

První dny to šlo výborně. Ve druhém týdnu jsem se místo očekávaného zlepšení cítila ještě víc rozlámaná než předtím. A aby toho nebyl málo, ve třetím týdnu jsem chytla virózu. Protože moje sestava byla opravdu jednoduchá, rozhodla jsem se pokračovat i s rýmou.

A právě tehdy se to zlomilo. Teprve ve třetím týdnu jsem pocítila první změny k lepšímu. A to i takové, které jsem vůbec nečekala:

• Žádná bolest při nemoci: Při virózách mě obvykle bolí celé tělo, tentokrát byly svaly i klouby 
  v pohodě.
• Konec meteosenzitivity: Proběhla prudká změna počasí a moje tělo si toho vůbec nevšimlo.
• Lehké ranní vstávání: Když teď ráno vstávám z postele, prostě se zvednu a jdu. Žádné ranní rozehřívání ztuhlých kloubů.

Největší vítězství je v hlavě

Odměna ale nebyla jen fyzická. Nejvíc mě potěšil ten pocit, že jsem to dokázala! Pokračuji dál. 
Zjistila jsem, že dokážu přepsat desítky let zažitý vzorec, že "tělo prostě bolí a je to normální".

Není to normální. A já teď vím, že když jsem dokázala změnit tohle, zvládnu změnit mnohem víc!